Šárka studuje magisterské studium VŠE. Do Moskvy přijela na jeden semestr, studovat na MGIMO.

Ruský jazyk jsem se začala učit na Gymnáziu Jiřího z Poděbrad v Poděbradech, kde jsem měla obrovské štěstí na paní profesorku, která měla ruský jazyk odmalička, byla zcestovalá, hodiny prokládala příběhy z Ruska a byla natolik inspirativní, že jsem se těšila na každou následující hodinu. Ve výuce ruského jazyka jsem pokračovala i na Vysoké škole ekonomické v Praze a nadšení z hodin pokračovalo i nadále, neboť naším profesorem byl rodilý mluvčí a mohli jsme se těšit dalšími hodinami, prokládanými příběhy z Ruska, z ruské kultury. Když jsem následně nastoupila na magisterský program, začala jsem si uvědomovat, jak čas strašně rychle letí, a abych později nelitovala toho, že jsem studentských možností nevyužila, rozhodla jsem se přihlásit na výměnný pobyt v zahraničí. A kam jinam než do Ruska. Chtěla jsem nastoupit a program vyučovaný v ruském jazyce, a jediná škola, která tento program nabízela, byla univerzita MGIMO, za což jsem byla nesmírně vděčná, neboť jsem o této škole slyšela z různých stran jako o velmi prestižní škole, a tak jsem se o to víc těšila. Kapacita přidělená na VŠE bylo pouze 1 místo, a tím 1 člověkem jsem byla právě já. Chtěla jsem jet nejen za jazykem, kulturou, památkami, ale hlavně pro tu životní zkušenost, zahraniční, vystoupení ze své komfortní zóny. A že jsem tu opravdu ze své komfortní zóny vystoupila o pořádný krok. Ačkoli spolužáci a vrstevníci se mě volbě divili, má rodina mě podporovala a přála mi to po celou dobu.

Již samotné zařizování všech náležitostí, které bylo potřeba splnit, než jste mohli do Ruska vyjet, bylo časově náročné, vízová povinnost tomu na jednoduchosti také nepřidá, nicméně nic, co se nedá zvládnout. Ani jsem se nenadála, loučila se doma a seděla jsem v letadle do Moskvy. Do města, který má více obyvatel než naše maličká Česká republika. Jaké mám prozatím dojmy ze školy? Všechno tu strašně dlouho trvá, ale to člověk opravdu pozná až tady. Jednotlivé kanceláře mezi sebou nekomunikují, vše, co je potřeba zařídit, si musíte oběhat sami s tím, že v kancelářích anglický jazyk neovládají a vše tak leží v rukou naší školní znalosti ruštiny. Panoval poměrně zmatek v informacích o předmětech, které chcete studovat. Ty si pak musíte vyhledat na katedrách, navštívit hodiny a ptát se profesorů, zdali souhlasí s tím, že jeho předmět budete navštěvovat. Co se týká školního stravování, tak je tu poměrně velký výběr obědů, od každé kuchyně trochu. Koleje jsou ucházející, ale občas se nějakému tomu švábu nevyhnete. Jinak co se týče obsahu učiva, tak dle mého názoru je určitě náročnost vyšší na VŠE než zde. Ruští studenti moc příjemní nejsou. Jejich typická ruská nátura je umocněna tím, že je tato škola považována za velmi prestižní a nachází se tu děti opravdu bohatých rodičů. Naopak profesoři jsou velmi milí, vyjdou vám vstříc, pokud potřebujete, navíc když zjistí, že jste z České republiky, jste jejich favorit. Česká republika je tu opravdu u Rusů oblíbená, a také Češky. Musím ale také říci, že škola pořádá a zve nejrůznější hosty z politických kruhů či z partnerských univerzit, které je možno si vyslechnout, klást jim dotazy. Nás takto například 1. školní den přivítal ministr zahraničních vztahů Ruské federace, Sergej Lavrov. A pokud se takové události ve škole konají, vždy máte povoleno je navštívit, z předmětů vás omluví.

Co se týče dojmů z Moskvy, potažmo z Ruska. Jak se říká, tak Moskva není Rusko. To si sice myslím také, ale zatím potvrdit nemůžu, neboť mě to největší cestování teprve čeká. Proto prozatím co se Moskvy týče – všechny nápisy, popisy, ukazatele, jsou tu v ruštině – pokud bych neuměla ani azbuku, bála bych se sem vydat. Nikde moc anglicky neumí, ale pokud se snažíte mluvit rusky, jsou velmi milí. Panelové domy vypadají jako ze 70. let a od té doby nerenovované. Pozemní doprava je plná dopravních zácp, obyvatelé tu upřednostňují cestovat spíše autem než MHD. Hodně se tu ale starají o čistotu, a také o bezpečnost, cítím se tu bezpečněji než v Praze. Téměř tady nepotkáte bezdomovce, a naopak policisty potkáte téměř všude. Památky jsou tu nádherné. Jakoukoli památku potkáte, je nějakým způsobem velkolepá, to bezpochyby. Město je nádherné hlavně po setmění, když je celé osvícené, parky, obchodní domy, náměstí. To je pak opravdu nádhera, a nemůžu se dočkat, až ji zažiji v zimě, se sněhem, až budou otevírat v parcích kluziště, včetně Rudého náměstí, a já si budu moci zabruslit před Chrámem Vasila Blaženého. Každý si tu přijde na své, nudit se tu nebudete. Říká se, že Moskva je takový samostatný stát a na východ od Moskvy začíná Rusko, tak uvidíme, co ještě uvidím a zažiji…

Závěrem bych asi řekla, že já osobně si nedovedu představit, že bych studovala v zahraničí celý bakalářský i magisterský program, bez pravidelného styku s rodinou a přáteli. Pro mě je proto 1 semestr naprosto dostačující. Nelituji toho, že jsem sem jela, protože zkušenosti, které naberete v zahraničí, jsou cenné, a nikdo vám je nevezme. Věřím, že ještě spoustu krásného toho v Rusku uvidím, ale doma je doma. Česká republika je krásná. Važme si toho, co máme.