Viktorie je studentkou druhého ročníku na bakalářském programu na MGIMO.

Všechno to začíná tak 5 let zpět, kdy na začátku roku 2014 se mé mámě naskytla možnost pracovat v Moskvě. Ta samozřejmě neváhala a nabídku přijala, ale pak jí došlo, že vlastně nemůže nechat 16 letou holku, která zrovna nastoupila do prváku na střední, samotnou v Praze.. a tak mě vzala s sebou. Má ruština byla mizerná. Asi měsíc před odjezdem jsem se začala učit azbuku a nějaké základní fráze. Po příjezdu jsem hned nastoupila do ruské školy, kde jsem se seznámila s pár Slováky. Ta škola se totiž nachází mezi slovenskou a českou ambasádou, takže tam jsou na nás už zvyklí. Po roce jsem měla na výběr, zůstat v Moskvě a pokusit se udělat jejich maturitu (kterou dělají o 2 roky dříve než u nás ) a zkusit rovnou i přijímačky na MGIMO nebo odjet zpět do ČR a udělat si maturitu za dva roky tam. Já si vybrala maturovat u nás v Česku. Odjela jsem celá šťastná, že se už nikdy nebudu učit ruštinu – to jsem ještě netušila, že se sem vrátím.

O dva roky později, před maturitou, jsem si měla vybrat kam na vysokou školu a při tom vybírání a váhání mezi dvěma univerzitami v Praze jsem tak nějak zapomněla na datum podání přihlášek a prošvihla jsem to. Máma samozřejmě naštvaná, že jsem neschopná a tak dále.. ale za pár dní mi volá a říká „Hele, nechceš zkusit to MGIMO? Přihlášky se podávají do konce dubna, máš ještě čas.“  Řekla jsem si, že asi není co ztratit, chtěla jsem tu možnost využít a navíc jsem si byla na 90% jistá, že se tam stejně nedostanu, vždyť ruštinu jsem skoro zapomněla. Jak bych přeci zvládla vstupní testy? No světe div se, trochu jsem zamákla na své, doteď nedokonalé, ruštině a jsem tu. Byla jsem fakt v šoku když mi oznámili, že jsem přijata. Strašně jsem se těšila a zároveň i bála. Je pravda, že prvních pár měsíců, jsem byla nešťastná. Nechtělo se mi tu být, vadila mi ta nekonečná, depresivní, tmavá zima a spousta učení do školy, ale furt jsem se snažila myslet na to, že až toto období překonám, bude se mi tu líbit a nebudu se chtít vrátit do Prahy. Studium v cizině vám celkově otevře oči, najednou se na vše koukáte úplně jinak.

Hlavní věc, co jsem se v Rusku naučila je, že NE není odpověď. Tuhle frázi do mě hustil jeden ze studentů už od začátku a já to pochopila až po roce. A tak se dostáváme k té méně příjemné části, co se týče studia v Rusku. Ze všech stran uslyšíte „neumíme, nezájem, nevíme, nemáme to na starost“. Budou vás ve škole posílat z jednoho kabinetu do druhého a to jen proto, že v tom mají zmatek. Zařizování víz, a jiných dokumentů, potřebných ke studiu bylo pro mě, jako pro nováčka složité a časově náročné. Naštěstí, jsem se měla na koho obrátit. Myslím, že kdybych tu neznala ani jednoho českého studenta tak jsem v koncích. Samotná výuka na MGIMO není složitá, když se snažíte, uděláte si dobré jméno hned na začátku, tak na to přihlížejí po celou dobu studia. Setkáte se s velice hodnými, přívětivými profesory, ale najde se jich pár, kteří vám budou lézt na nervy. Pro vás je velké plus to, že jste z Česka. Zatím jsem se nesetkala s profesorem, který by mi řekl, že v České Republice nebyl. Vždy se na vás usmějí a řeknou vám, jak je u nás krásně. Tady doporučuju se jen usmívat a přikyvovat. Jak jsem řekla, výuka není složitá. Systém tady je spíše středoškolský – když chodíš na semináře, máš plus a přihlížejí na to při zkoušce. Hodné a milé spolužáky vám zaručit nemůžu. Já jsem měla štěstí, ale jsou tu i lidé, kteří ze své skupiny nejsou moc nadšení.

Teď co se týče Moskvy. Moskva opravdu není Rusko. Moskva je nádherné město s historickou atmosférou která na vás doléhá na každém rohu. Památky jsou tu velkolepé. Pamatuji si moment kdy jsem poprvé viděla chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí, nemohla jsem z něj spustit oči a je tomu tak i teď. Ovšem, jsou tu i budovy které tu stojí už od 60. let. Nádherné jsou tu i stanice metra. Každá stanice vypadá jak umělecké dílo a velké plus je čistota. Moskva je opravdu čisté a hlavně bezpečné město. Já se tu cítím bezpečněji než v Praze. Je tu spoustu míst kam jít, rozhodně se tu nebudete nudit.

Za mě, to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí odjet do Ruska. Poznat novou kulturu, naučit se nový jazyk a hlavně nabrat nové zkušenosti, které bych doma nenabrala. Věřím, že MGIMO mi do budoucna otevře dveře do světa. Studium v Moskvě, doporučuju všem, kdo se nebojí nových zážitků, protože tady, jich budete mít nespočetně.